5. jubilejní Motopožehnání Živohošť
Zahájení motorkářské sezóny 2012 společně s SPJS Piraňa Teplice, plné zážitků a nevšedních momentů.
Celá tato akce byla velmi vydařená a rozhodně v této reportáži bude o čem psát. Proto bych rád hned v úvodu upozornil, že jsem nemohl být všude, některé události mám zprostředkovaně a o některých (možná) nevím vůbec, proto pokud bude nějaká informace nepřesná, tak mě prosím kontaktujte a rád vše uvedu na pravou míru.
Těsně před začátkem motorkářsk sezóny 2012 jsme od SPJS Piraňa Teplice dostali nabídku, zda-li se společně s nimi nechceme účastnit víkendové akce 5. jubilejního Motopožehnání v rekreačním středisku Stará Živohošť. Prostředí i program vypadal zajímavě, tak jsme rádi souhlasili.
Sraz jsme měli na čerpací stanici BENZINA (Teplice - Prosetice) v čase 09:30 s tím, že si dáme společné kafe a cigaretu, řekneme si něco málo k organizaci a přibližně v 10:00 hodin vyrazíme směr Hýskov (okres Beroun), kde si k obědu dáme vyhlášené steaky. Každý účastník dostal podrobný rozpis cesty (pro případ že by zabloudil) a v konečném počtu 32 motorek jsme mohli vyrazit na cestu. Kluci z Piraňů zajišťovali bezpečný a plynulý průjezd celé kolony a já společně s doktorem jsme vše jistili na konci.
Kéž bych mohl napsat že celá cesta byla bez komplikací, ale bohužel opak je pravdou. Několik málo kilometrů před Hýskovem se bohužel uskutečnil první pád motorkáře, kdy člen Piraňů špatně vyhodnotil situaci před sebou, prudce stiskl přední brzdu a dostal tak motorku do kotrmetců. Nikomu se naštěstí nic nestalo, a zatímco první a poslední jezdci kyvadlově řídili dopravu, tak ostatní uvedli motorku do provozuschopného stavu a mohli jsme pokračovat v cestě. Už v samotném Hýskově (opravu jen asi 200 metrů před restaurací) se bohužel uskutečnil druhý pád (tentokrát Lukyho z JustRide). On to ani tak nebyl pád, jako spíš takové láskyplné položení milované do trávy (už jen chyběla deka, piknikový koš a lahev vína). Luky se z toho sice snažil vymluvit slovy, že to udělal schválně aby vyrovnal skóre na 1:1, ale kdo by tomu věřil že? Samotnou korunu celé této příhodě dal Kotleta, když prohlásil "že kdyby měl ABS, tak by se mu nic takového nestalo" ... kdo nerozumí, ať se ho Lukyho zeptá (určitě rád vše vysvětlí).
Restauraci v Hýskově můžu doporučit každému, kdo má rád dobré jídlo za rozumnou cenu. Lepší nebo větší hovězí steak jsem snad ještě v životě nejedl a ačkoliv není snadné tuto restauraci najít, tak za tu námahu to určitě stojí (GPS souřadnice jsou 49°59'11.118"N a 14°2'51.349"E). Zde se o pozdvižení pro změnu postarali Tóša s Evčou Vondráčků. Celá situace se měla tak, že si oba objednali "hovězí steak" a pak se přihlásili k steaku vepřovému. Ten bez jakýchkoliv problémů snědli (aniž by poznali nesrovnalost) a když pak Evča od svého drahého muže ochutnala skutečně hovězí steak, tak prohlásila "že to její hovězí bylo mnohem lepší". Na celou sitaci se pak přišlo až v úplném závěru, kdy Roman trval na svém veprovém (které mu předtím snědla Evča) a odmítal převzít hovězí, které zbylo.
Po vydatném obědě jsme vyrazili na cestu směr rekreační středisko Stará Živohošť. Bohužel ještě v obci Hýskov se uskutečnil další pád motorky (která dělala kotrmelce už v prvním případě) a právě z tohoto karambolu měla nějaké skryté poruchy, které se bohužel projevili až po několika málo kilometrech. Domluvili jsme tedy uschování motorky na dvoře jednoho z domorodců, rozložili jsme bagáž mezi ostatní motorky a Tomáš si za sebe vzal nového baťůžka. Cestou se ještě povedlo Křupíno společně s doktorem a Katkou zakufrovat v obci "Nový Knín" a ztratit kontakt s hlavní skupinou. Nezbývalo tedy než se vydat po vlastní ose. V obci Libčice jsme se jednoho z místních občanů zeptali na směr a on nám nabídnul, že pokud chvilku počkáme, tak nastartuje svojí motorku a dovede nás tam. Necelé dva kilometry před cílem se bohužel i našemu průvodci porouchala motorka, proto doktor opět prokázal svojí šikovnoust, motorku opět zprovoznil a s díky jsme se rozloučili. Do cílové stanice jsme dorazili asi s 15ti minutovým zpožděním (oproti hlavní skupině).
Po ubytování na pokojích (které byly v porovnání s Plzňskou ubytovnou úplně luxusní s vlastním WC a koupelnou) jsme uhasili žízeň a volná zábava mohla začít. Pivo teklo proudem, obsluha neustále udržovala dostatek jídla na stolech, k tanci a poslechu hrála rocková kapela Joudův píst, Tóša učil motorkáře z Piraňů pít zelenou se žloutkem a všichni se příjemně bavili. Poslední z JustRide bikers šli do postele kolem půlnoci, zatímco nejtvrdší jádro od Piraňů vydrželo až do úplného konce.
Druhý den jsme se v klidnu nasnídali, zabali svých pět švestek (tedy až na Katku, tak těch švestech měla o trochu více), rozloučili se s Piraňama a všemi ostatními a přibližně v 10 hodin jsme vyrazili na cestu. Vše probíhalo celkem v pohodě až do chvíle, než jsme přijeli k mostu v obci Kamenný přívoz, kde Vráťa špatně vyhodnotil všechny vnější faktory na štěrku poslal svoji motorku k zemi. Opět tedy přišli na řadu doktorovo šikovné ruce, které dokážou nemožné na počkání a po krátké chvilce byla motorka připravena k další jízdě. Pokud nebudu počítat pošramocenou hrdost, tak škody byly nulové. Perličkou nakonec byla Maisnerova hláška "no, tak zase kousek popojedem", kterou pronesl hned poté, co Vráťa bleskurychle vyskočil z pozice ležmo.
Poslední relaxační zastávku na cestě domů jsme měli naplánovanou v cukrárně ve Smečně, kterou jsme náhodou objevili při výletu do minipivovaru v Chýni u Prahy v roce 2011. Zde jsme doplnili hladinu kofeinu v těle a vydali se na cestu domů, která již proběhla hladce.
Závěrem bych rád srdečně poděkoval klukům z Piraňů. Vše měli perfektně připravené a veškerou organizaci zvládli na jedničku s hvězdičkou. Ačkoliv (nebo možná právě protože) se nejednalo o megalomanské pojetí, se celá akce hodně povedla a budu rád (a myslím že nejen já), pokud se v příštích letech budeme moct opět zúčastnit.