Volné jízdy - autodrom Most

Naše první seznámení se závodním okruhem v Mostě během volných jízd.

Krátce po naší dovolené, při které jsme poznávali Jižní Moravu přišel doktor s nápadem, že bychom si mohli vyzkoušet závodní okruh v Mostě. První termín, kdy se konaly volné jizdy byl za necelých 14 dní a tak jsme se pomalu začali připravovat (a to nejen fyzicky, ale hlavně duševně ... přeci jen oprava motorky není levná záležitost a při pádu ve vyšší rychlosti přeci jen hrozí nějaké to zranění). V pondělí 27.08.2012 jsme se hned po práci sešli v Želénkách na náměstí a za doprovodu kamarádů, manželek a partnerek jsme vyrazili na Mostecký autodrom.

Po zaregistrování a absolvování rychloškolení jsme jen čekali na vhodnou příležitost, kdy nás pustí na dráhu (poprosili jsme, zda-li by bylo možné aby jsme byli všichni pohromadě a nejlépe sami, bez jiných/cizích závodníků). Před 17tou hodinou jsme dostali pokyn a začali jsme se pomalu řadit na výjezdu z depa. Pocity, jaké se ve mě v tu chvíli odehrávali jsou nepopsatelné. Takovou kombinaci strachu a vzrušení člověk v běžném životě jen tak nezažije ... tedy pokud zrovna neprožívá intimní okamžiky s mladší sestrou své manželky, která má černý pásek v karate a právě v té chvíli vaří kávu hned ve vedlejší místnosti :-D

Na semaforu se rozsvítila zelená a všech nás 5 mohlo vyrazit na dráhu (doktor, křupíno, aluna, bandaska a Ivan z Piraňů). Nejvíc motivovaný byl evidentně Aleš, který hned první zatáčku přepálil a musel se otáček v únikové zóně. První kolo bylo takové seznamovací, protože pro každého z nás to byla první podobná zkušenost a neznali jsme ani povrch a ani dráhu. S přibývajícími koly nejen že stoupala hladina adrenalinu v našich žilách, ale zvyšovala se i průměrná rychlost. V zápalu boje se občas někdo nevešel do některé ze zatáček, ale naštěstí se vše obešlo bez havárie nebo případného zranění.

Po uplynutí 25 minut, po kterých byla celá závodní dráha naše, jsme se všichni vrátili zpátky do depa. Ačkoliv se to nemusí zdát, tak jízda na závodním okruhu je mnohonásobně těžší než-li jízda na silnici v běžném provozu, ale i tak jsme na tvářích měli úsměv od ucha k uchu a chovali jsme se jako puberťáci. Každopádně můžu tento zážitek vřele doporučit. Je to drahé, nebezpečné, fyzicky i duševně náročné, ale STOJÍ TO ZA TO.