Mokřina

Mokřina - vesnice, obec nebo město s legračním názvem v Karlovarském kraji, nedaleko města Cheb
Adresa: okres Cheb
Karlovarský kraj
Česká republika
 
GPS: 50° 4' 51.33'' severní šířky
12° 32' 16.12'' východní délky

Sdílejte s přáteli

Mokřina je malá vesnice, část obce Milíkov v okrese Cheb. Nachází se asi 2 km na severozápad od Milíkova. Je zde evidováno 20 adres. V roce 2011 zde trvale žilo pouhých 18 obyvatel.

Touto osadou protéká průzračná bystřina s kamenitým řečištěm (tzv. Pstruží potok), který po vydatných dešťových přeháňkách dokáže způsobit zdejším obyvatelům velké nepříjemnosti. A nejinak tomu bylo i v historii.

Historie

Mokřina je jednou z pěti osad, které spadají pod obec Milíkov. První písemná zmínka o Milíkovu se nachází v listině z roku 1311, ve které ji Johann z Waldsasenu dává do zástavy vdově a synům Konráda z Haslau obce Malá Šitboř. V té době již byl v obci funkční mlýn, hospoda a 17 usedlostí. V roce 1360 již je v úředních písemnostech Leuchtenbergových uváděno, že se v obci nachází již šest herberků, šestnáct dřevěných usedlostí, jedna zděná usedlost, panské sídlo a k tomu mlýn.

V roce 14O7 je Tauft Hertenberg z Milíkova lénním pánem hraběte Leopolda z Leuchtenbergu. K tomuto lénu jsou uváděny i obce Mokřina, Těšov, Schënflicht, Libava a další obce zaniklé ve Třicetileté válce. V roce 1542 přechází Milíkov i se sousedními obcemi do majetku hraběte Hyreonyma Schlika. V sedmnáctém století jsou pak uváděni vlastníci na Milíkově Georg Adam Junker a rytíř Julius Ferdinand z Blankenheimu po němž dodnes je v Milíkově sokl s erbem a letopočtem 1700. Od roku 1756 do roku 1773 byl statek v Milíkově majetkem řádu Jezuitů z Chebu, po zrušení řádu Josefem II byl majetek na prodej za 60 000 zlatých, i když tehdejší soudce Achtner byl pro koupi nezískal potřebnou většinu místních osadníků jimž byl majetek nabídnut. V roce 1801 byl Milíkov koupen rodinou Meternichů-Winneburgů.

V roce 1787 byla místní kaple povýšena na farní a v roce 1818 bylo započato s výstavbou farního kostela Šimona a Judy. Se vznikem farnosti byl v Milíkově v roce 1814 založen i křesťanský hřbitov. Do té doby byl pro křesťany užíván hřbitov u farního kostela na Schenflichtu-Smrkovci. V obci žila i silná populace židovských obyvatel, kteří měli synagogy jak v Milíkově tak i v Malé Šitboři a nad Malou Šitboří je dodnes židovský hřbitov.

24. dubna 1820 vypukl v palírně lihu požár, který zničil 41 domů, zámek i kostel. Nově budovaný kostel byl v tomto roce dokončen a vysvěcen. Po zničujícím požáru již nebyl zámek ani feudální statek obnoven. Na místo byla započata průmyslová výstavba v obci. Původní papírna z počátku osmnáctého století byla postupně přebudována na barvírnu a tiskárnu textilu, doplněna parním strojem a v době rozkvětu vykazovala až 120 zaměstnanců. Na počátku dvacátého století krachující podnik vyhořel a nový majitel v nabytých ruinéch zřídil válcový mlýn, parní pilu se dvěma katry a vedl stavební podnik. V té době byla vystavěna i nová cihelna vybavená moderními stroji na parní pohon s kruhovou vypalovací pecí a 16m vysokým komínem.

Po roce 1946, zejména pak v padesátých letech, byla veškerá průmyslová i řemeslná výroba v obci zrušena a obec zvolna zanikala, z původních 87 popisných čísel bylo téměř šedsát rozbořeno. Byl rozbořen mlýn, pila, cihelna, odstřeleny dva tovární komíny, a také byl zrušen vodní náhoh na turbíny, které poháněly mlýn. Byly zrušeny a rozbourány truhlářské dílny,pekárna a postupně i hospodářská příslušenství jednotlivých zemědělských usedlostí. V obci byl postaven kravín pro sto dojnic a namístto haly parní pily stáj pro dvě stě býků. Ostatní osady na tom nebyly o nic lépe.V kraji ovládla život zemědělská velkovýroba. Struktura obyvatel se rychle měnila. Populace stárla a pro mladé lidi byl v roce 1969 postaven panelák se dvanácti byty. Ani tentokrok však nedokázal zastavit úbytek obyvatel a tak v roce 1975 byla v Milíkově zrušena škola.

V posledních letech se život do obce opět vrací. Bylo zde postaveno několik nových rodinných domů, jsou opravovány a modernizovány domy staré a do obce se vracejí mladí lidé. I když současný počet obyvatel nedosahuje ani desetiny počtu obyvatel před rokem 1946 je potěšující, že současní obyvatelé zde našli svůj nový domov a na původní rodáky se nedívají se záští.

Mapa

Vyhledávání na webu

Moto dívka dne

Dívka pro dnešní den
Reklama
Inzerujte zde!

Máte zájem o reklamu? Kupte si textový odkaz na této pozici!