Vodojemy na Žlutém kopci

1 / 6

Vodojemy na Žlutém kopci, Brno

2 / 6

Vodojemy na Žlutém kopci, Brno

3 / 6

Vodojemy na Žlutém kopci, Brno

4 / 6

Vodojemy na Žlutém kopci, Brno

5 / 6

Vodojemy na Žlutém kopci, Brno

❮ ❯

V důsledku rozvoje Brna ve druhé polovině 19. století a narůstajícího počtu obyvatel bylo potřeba zajistit nezávadný zdroj pitné vody. Novým vodním zdrojem se stal tzv. pisárecký vodovod čerpající vodu z řeky Svratky. Vodovod postavil vítěz mezinárodní soutěže, anglický podnikatel Thomas Docwry, který vytvořil vodárenský areál po vzoru britského systému. Vznikly tak tři objemné vodojemy – dva cihelné (1874, 1894) a jeden betonový (1917) se dvěma nádržemi.

Koncem 19. století započaly stavba nového vodovodu, který byl uveden do provozu v roce 1913 a Pisárecký vodovod se stal zdrojem užitkové a průmyslové vody. Definitivní konec činnosti přišel v roce 1997, kdy byly Vodojemy Žlutý kopec odstaveny, vodárenský areál na ulici Tvrdého opuštěn a na trojici monumentálních staveb se postupně zapomnělo.

V roce 2014 byly dokonce určeny k likvidaci. Po uveřejnění jejich fotografií se o vodojemy ale zvedl nebývalý zájem a začalo se uvažovat o jejich novém využití. V roce 2019 byl celý areál na Žlutém kopci Ministerstvem kultury České republiky prohlášen za nemovitou kulturní památku. Podařilo se ho tak zachránit před zničením, postupně citlivě zrekonstruovat a zpřístupnit veřejnosti.

Nejstarší z vodojemů byl postaven v roce 1874 na severozápadní straně areálu, v blízkosti ulice Tvrdého. Od ostatních se liší konstrukcí a jedná se o unikátní vodohospodářské dílo evropského významu. Nosný systém z mohutných cihelných zdí je odlehčený tzv. tlamovými okny. Podlaha není rovná, tvoří ji protiklenby, které se zdmi a klenbami vytváří dokonalý a staticky funkční celek. Díky přesné konstrukci působí dojmem nekonečného a stále se vzdalujícího prostoru.

Dostavba druhého cihlového vodojemu v roce 1894 a jednalo se o ve své době největší podzemní stavbu v Brně a současně o poslední cihlový vodojem, který tu byl postaven. Oproti prvnímu vodojemu má mnohem jednodušší konstrukci. Z rovného betonového dna vyrůstá les sedmdesáti pilířů půlkruhově zaklenutých arkád podpírajících soustavu valených kleneb. Odstupňované patky pilířů ve tvaru komolého jehlanu jsou vyzděny z dokonale vypálených červených cihel. Celý prostor působí dojmem cihlové katedrály.

Třetí a nejmladší vodojem byl umístěn na vyšší terase západní části areálu, pod dnešní Roubalovou ulicí. Byl dokončen v roce 1917 a tvoří ho dvě vzájemně přiléhající nádrže vybudované z monolitického betonu. Ty podpírá soustava 87 betonových pilířů a jsou propojené velkou komorou přístupnou z východní strany objektu. Obě nádrže se zachovaly do současnosti ve skvělém technickém stavu a vyznačují se neuvěřitelně dlouhou ozvěnou.

Do nejstaršího vodojemu se mohli první návštěvníci podívat v létě 2020. Prostory vzbudily velký ohlas také u filmových společností, které chtějí využít neobvyklost a monumentálnost nádrží ve svých projekcích. Nasvětlený v celé své kráse se zpřístupnil veřejnosti díky pohodlnému schodišti v roce 2022. Následovala citlivá rekonstrukce betonové nádrže, která se zachovala ve velmi dobrém technickém stavu. Celý areál včetně revitalizovaného parku se otevřel na jaře 2024.

Praktické informace

Štítky: